Máte pocit, že navštěvujete jazykový kurz, který se minul účinkem? Zaplatil Vám zaměstnavatel jazykový pobyt a Vy, místo abyste trénovali danou tématiku, jste nuceni se učit spoustu slovíček, které z pohledu Vaší praxe vlastně ani bezprostředně nepotřebujete?
Sám jsem byl svědkem situace, kdy si personalista stěžoval, že lektor nutí zaměstnance, aby se učili názvy dětských nemocí a kytek. Činnost jistě záslužná, slovní zásobu je nutné neustále rozšiřovat. Zmíněný kurz se ale odehrával ve firmě, která působí ve strojírenství, proto by zaměstnanci měli cvičit slovní zásobu jejich firmě příbuznou. Naštěstí zmíněný personalista byl velmi bdělý a včas tuto výuku zarazil. Ušetřil tak firmě spoustu peněz a času, zaměstnancům nervy a zajistil tak obrat kurzu směrem k tematice pro firmu užitečné, tedy k cvičení strojírenské terminologie, obchodní korespondence, komunikačních situací bezprostředně a aktivně využitelných pro každodenní provoz.
Na čí straně je tedy chyba, pokud kurz neprobíhá tak, jak má? Situace má více možných příčin a je nutno je tedy při realizaci jazykové výuky uhlídat. První příčinou může být to, že neproběhla úvodní jednání obou stran o požadavcích, náplni a koncepci kurzů. Zaměstnavatel z nejrůznějších důvodů objednal kurz a pak už nesledoval jeho linii, tedy, jestli odpovídá jeho představám o tom, co by zaměstnanci měli znát. Nezajímaly ho výstupy a vývoj znalostí účastníků kurzů. Podceňována je především počáteční představa zadavatele kurzů a její konzultace, rozklíčování potřeb, časové rozplánování a hmatatelný výstup z kurzu, který objektivně vyhodnotí adekvátnost nabytých znalostí z hlediska firemní praxe.
Další příčinou je neschopnost vzdělávací instituce odhadnout potřeby firmy a nabídnout je nebo automaticky začlenit potřebné učivo do výuky v kurzu. Možná je v kurzu lektor, který potřebné znalosti nemá, případně je pro něj jednodušší cvičit s účastníky problematiku, kterou relativně dobře zná a nemusí se tedy na výuku nijak zvlášť připravovat. Nebo je lektorem student, který prostě nemá ještě znalosti na potřebné úrovni, chybí mu zkušenost a navíc je zaneprázdněn vlastním studiem, proto mu nezbývá čas na studium slovní zásoby a problematiky, která je pro kurz potřebná.
Firemní jazykové vzdělávání je služba jako každá jiná. Zadavatelé si musí uvědomit, co od vzdělávání očekávají a musí jasně říci, co chtějí. Použiji opět svůj oblíbený příklad s autem – chcete-li nový vůz a objednali jste si do něj klimatizaci a centrální zamykání s dálkovým ovládáním, určitě neodjedete s autem, kterému klimatizace bude chybět. Chcete-li, aby Vám uklízecí servis uklidil celou firmu, určitě budete reklamovat, zůstane-li špinavá chodba. Kontrolujte tedy stejným způsobem a stejně často dodavatele jazykových kurzů.
Naopak dodavatelé by měli hledět na praktický přínos výuky a nabízet a dodávat takovou náplň kurzu, která je pro daného zákazníka prakticky využitelná. Ostatní se už účastníci kurzu doučí a dohledají sami v nejrůznějších pomocných materiálech a slovnících.
Lektorem by pak měl být člověk, který danou problematiku zvládá a pokud ne, musí být adaptabilní a neustále doplňovat vzdělání, takovým způsobem, aby vždy byl podstatně dále než účastníci jeho kurzu. Je nutné, aby uměl oddělit dvě stránky výuky – školskou, kdy z hlediska některých učitelů a lektorů je stále (bohužel) pokládáno za nutné, aby účastník, student nebo žák uměl „všechno“ a tu praktickou stránku, kdy je nutné postihnout obecně platné záležitosti, které umožní se v jazyce orientovat, aktivně komunikovat a odvozovat z kontextu. Protože podle mého názoru ta druhá stránka výuky je bezpochyby tou vhodnější.