Každá výuka jazyka musí mít svůj cíl. Aby výstupy z takové výuky byly vždy plnohodnotně prakticky a aktivně využitelné, je nutné, aby si každý účastník kurzu uvědomil, které dovednosti jsou vlastně ty vhodné. Je to velmi důležité, protože pak lehce zjistí, jestli mu kurz dává skutečně to, co by dávat měl a jestli bude schopen po jeho absolvování bez problémů komunikovat a využívat naučené znalosti prakticky.
Dovednost, kterou osobně považuji za tu nejdůležitější, je schopnost aktivně komunikovat a vyjádřit názor nebo myšlenku v cizím jazyce. Je proto nutné, aby do výuky bylo začleněno co možná nejvíce takových aktivit, které výše uvedenou schopnost nacvičují a pomáhají odbourávat psychologické bariéry (vyjádřené často tvrzením „než špatně, tak raději mlčím“). Názor v závorce je naprosto scestný – když se cizinci učí česky, také od nich nikdo neočekává stoprocentní znalost, ale takový projev, kdy je možné pochopit, co chtěl mluvčí vyjádřit. Důležitá je schopnost opisu nebo popisu, využitelná v situaci, kdy neznáme vhodné slovíčko. Další nutnou dovedností je umět poslouchat originální projev, porozumět jeho obsahu a reprodukovat aktivně jeho obsah v základních nebo i širších bodech a souvislostech. Účastníci kurzů mají většinou schopnost rozumět učiteli, horší je to však někdy se skutečným cizincem, který nemluví pomalu, mluví často s přízvukem, používá hovorové výrazy apod. Je proto nezbytné zařadit do výuky také poslech originálních textů namluvených rodilými mluvčími, snažit se zprostředkovat co možná nejčastější komunikaci se skutečným rodilým mluvčím a to už i v nejnižších úrovních výuky. Cílem je porozumět i běžným promluvám skutečných cizinců, rádiu, televizi apod., s využitím odhadu neznámých slov z kontextu. Neméně důležité je také čtení s porozuměním. Účastník kurzu musí umět číst tiše i nahlas různé texty, přiměřeně adaptované jeho aktuálním jazykovým znalostem. Texty mohou být z různých zdrojů – návody, prospekty, inzeráty, zprávy, obchodní korespondence, oznámení… Práce s textem zahrnuje také práci se slovníky a encyklopediemi a orientaci v textu, včetněvystižení základní osnovy čteného textu a hlavních bodů. Velmi často opomíjené je písemné vyjadřování. Je zdánlivě nedůležité, ale jen do té doby, než musí být zodpovězen první mail nebo obchodní nabídka. Proto bychom při každé výuce cizího jazyka rozhodně neměli zapomínat na nácvik zformulování vlastní myšlenky formou mailu, dopisu, blahopřání, vzkazu, letáčku atd. Cvičit bychom také měli písemnou reakci a formulaci hlavní myšlenky mluveného projevu – určitě se bude hodit např. při psaní zprávy pro nadřízeného – cizince. Všechny výše uvedené schopnosti lze cvičit v každé znalostní fázi, vždy na úrovni aktuálních znalostí. Není nutné například čekat na rodilého mluvčího do okamžiku, kdy je účastník na pokročilé úrovni. Často se stává, že tam ani účastník nedojde. S cizincem se ale dá konverzovat i jednoduše a právě zjištění, „že to jde“,může být vhodnou motivací k dalšímu vzdělávání a rozšiřování znalostí.