Kvalitní lektor by měl dostat za svou hodinu kvalitní plat. Každý si pod tímto ale představuje něco jiného. Kde je optimální střed, přijatelný pro obě strany – tedy objednavatele (studenta, návštěvníka kurzu…) a poskytovatele této služby – lektora?
S cenou roste většinou kvalita, i když to také nemusí platit vždy stoprocentně. Je to ale běžné i v jiných oborech. Nemůžu mít intenzivní každodenní jazykový kurz za cenu běžnou pro dvě hodiny výuky týdně nebo platit cenu jako za skupinový kurz, ale mít lektora jen pro sebe. Vždy je nutné si uvědomit spoustu věcí, které běžného objednavatele jazykového kurzu většinou nezajímají, protože je orientován na výsledek a výstupy z kurzu. Nicméně tyto záležitosti jsou součástí každé výuky a ten, kdo výuku objednává, by s nimi měl počítat. Není možné si myslet, že výuka (obzvlášť v individuálních kurzech) je rutina. Jistě, lektor po určité době praxe dosáhne jakýchsi rutinních schopností, ale přesto se musí na každou hodinu znovu připravit. A to stojí nějaký čas,který je mimo vlastní výuku. Musí také dojet na místo výuky, což také není zadarmo, stojí to peníze i čas. Lektor se musí také neustále vzdělávat ve svém oboru, učit se neologismy, internacionalismy a další nová slovíčka, která se neustále objevují. Musí sledovat trendy v moderní výuce a naučit se s nimi pracovat a využívat je. Musí měnit výukové materiály, aby byly aktuální. Lektor se také musí vzdělávat v oblasti specializované slovní zásoby (vede-li například kurz v bance, strojírenské firmě, stavební firmě), protože s obecnou slovní zásobou nevystačí ani on a hlavně ani jeho studenti, kteří budou prakticky jazyk využívat. Tím chci říci, že je to práce jako každá jiná, protože takto to funguje (nebo by aspoň mělo) i ve firmách, které fungují v jiných oborech. Smutným paradoxem ale je, že ačkoli je naše práce službou jako každá jiná, není takto chápána a někdy ani takto placena. Pro spoustu lidí je normální zaplatit v autoservisu 500 a někdy i více korun za hodinu práce, zaplatit 1000 korun za úpravu účesu (a to vůbec nemluvím o platbách za nejrůznější typy poradenství a konzultace) a přitom už polovičníčástky se jim za výuku jazyka zdají být astronomicky vysoké a nereálné. Ano, nemůžeme srovnávat vybavení autoservisu s vybavením jazykové učebny, ale i to něco stojí. V případě, že lektor dojíždí za klientem do firmy i toto cestování není zadarmo, stejně jako příprava na hodinu, korekce domácích prací a další činnosti s výukou spojené. Nemluvě o certifikacích, zkouškách a dalším vzdělávání, nebo pobytech v zahraničí, které by každý soudný a o svůj rozvoj dbající lektor měl přirozeně absolvovat. Navíc v našem oboru nelze odučit osm hodin reálné výuky denně, protože to prostě časově nevyjde. Kurzy ve firmách jsou většinou ráno od 7 do max. 9 hodin a pak odpoledne většinou nejdříve od dvou hodin. Kdybychom měli doplnit výuku na osm hodin denně, pracovali bychom do 20 hodin a to není reálně, protože po 18. hodině navíc po celodenní honičce už člověk není schopen žádoucím způsobem udržet pozornost a koncentrovat se na výuku (ani student, účastník kurzu ani lektor). Kdyby se to přesto podařilo a lektor by reálně učil 8 hodin denně, další tři až čtyři hodiny by potřeboval na přípravu hodin, korekce testů, úkolů apod., nemluvím už o nějakém sebevzdělávání nebo relaxaci. Tady to prostě nevychází časově.Ptám se tedy proč někteří lektoři neumí patřičně ocenit a prodat svou práci a proč nezvedneme ceny jako ostatní, kteří dodávají služby? Přivítal bych osobně nějakou veřejnou diskuzi o cenách za výuku jazyků. Je-li lektor kvalitní, dává přece svému studentovi dost velkou přidanou hodnotu, díky níž ten pak může získat lepší pracovní místo, lepší příležitost seberealizace, která mu pak přinese i dlouhodobě lepší pracovní podmínky i ohodnocení. A je-li lektor nekvalitní – to se přece dost rychle pozná. Navíc riziko nekvalitní práce postupujeme i v jiných oborech, které si účtují mnohem více.