Nedávno jsem absolvoval školení. Průběh mě udivil natolik, že si dovolím sdělit vlastní názor na věc. Lektorky nebyly Češky, mluvilo se pouze německy nebo anglicky. Z pohledu jazykáře ideální stav, možnost promluvit si, zeptat se na zkušenosti, probrat různé styly učení v různých zemích. Možnost procvičit se v aktivní konverzaci s rodilými mluvčími je přece podle mého názoru pro lektora nebo učitele to pravé a rozhodně to nemůže nikdy škodit. Ať už tedy jde o konverzaci odbornější nebo i docela obvyklou. Byl jsem ale poněkud vyveden z omylu a dost překvapen.
Během školení jsme dostávali informace vždy v němčině i v angličtině, protože skupina byla složená z učitelů těchto jazyků. Čekal bych, že diskuze se pak bude účastnit více lidí, než zhruba pět z dvaceti tří. Donedávna jsem nepůsobil ve školství, ale jazyk jsem vyučoval, mám za sebou devítiletou praxi mimo školství. Myslel jsem, že budu vůči klasickým učitelům trochu pozadu, protože přece jen mají lepší možnosti dostat se k nejrůznějším seminářům a školením zdarma, což samostatný lektor živnostník mnohdy nemá. Že prostě budou akčnější. Místo toho diskutovalo pět lidí, z nichž někteří těžko hledali slova a jejich věty byly hodně pomalu sestavované. Byli tam i učitelé, které jsem za ty dva dny neslyšel promluvit a pokud vůbec, pak pouze česky s kolegou vedle sedícím. Bylo tam i docela dost starších než já, takže bych čekal větší praxi, zkušenosti, znalosti. Zaslechl jsem i pár chyb v pádech, členech (v němčině). Když jsem o přestávce hovořil u kávy s lektorkou, přidala se pouze jedna účastnice, další pouze chodili okolo, mnozí ani to. Prostě jako by tam ta lektorka, která jela přes půl Evropy, nebyla, jako by to nebyla ideální možnost procvičit se.
Cestou domů se mi hlavou honily nejrůznější otázky. Jak rychle asi zakrňují znalosti učitelů jazyka, jsou-li například vyučujícími na základní škole, kde přece jen je vyučovaná problematika jednodušší a v souvislosti s novými rámcovými plány možná bude ještě jednodušší – děti mají odcházet ze znalostmi na úrovni A2. Představa, že učiteli na ZŠ stačí, aby znal tuto úroveň, je naprosto nepřijatelná a přesto jsem měl pocit, že někteří ze zmíněného školení na ní byli. Jak si pak jazykář má číst v originále odbornější texty, které jsou nutné pro jeho vlastní vzdělání, lepší rozhled a zkušenosti? Jak pak takový učitel má učit žáky aktivně komunikovat, když sám, ačkoli má naservírovánu možnost aktivně se procvičit, probrat zkušenosti a dozvědět se něco nového a porovnat to, případně převzít do své praxe, takovou možnost prostě nevyužije?