Jste pro to, aby učitelé jazyka byli nuceni opakovaně během výkonu své praxe certifikovat své znalosti? My tedy ano. V některých zemích Evropy záleží na tom, jakých výsledků dosahoval učitel během studia, odvíjí se od toho totiž jejich plat. Myslíme si, že průběžná certifikace a ověřování znalostí učitelů jazyka ze státních škol by nebyla věcí veskrze špatnou.
K tomuto názoru nás dovedla osobní zkušenost, která je popsána v níže uvedeném článku, totiž, že znalosti učitelů jistým způsobem zakrňují (záleží tedy samozřejmě na konkrétním člověku) a proto by bylo vhodné uplést na ně bič. Rozhodně by to nemělo být provedeno nějakou pseudoformou, která by se stala formalitou, ale řekněme, že by učitelé měli absolvovat určité zkoušky, pořádané například institucemi, jako jsou Goethe Institut nebo British Council apod. Takové zkoušky pro učitele jazyka již některé tyto instituce mají, stačí je jen využít. Tak jako lékaři mají své atestace, učitelé by měli nastaven stupeň a dobu, kdy musí určitou zkoušku absolvovat, aby mohli působit ve svém oboru dále. Přitom nejde jen o větší peníze, ale také o rozhodně větší znalosti a zkušenosti, protože by tak byli neustále udržováni ve střehu. Jistě, objevuje se otázka, kdo to zaplatí. Existuje však spousta projektů financovaných z nejrůznějších evropských fondů, přičemž je mnohdy pochybováno o smysluplnosti vynaložených prostředků. Nebylo by tedy lepší místo koncepce „ber, dokud Unie dává“, raději vymyslet koncepci ze stejného místa financovanou, která by umožňovala aktualizovat a zlepšovat znalosti učitelů, kteří učí jazyky? Možná bychom pak nemuseli vymýšlet reformy školství, protože by zde učili učitelé se znalostmi, které by byly patřičným způsobem prokazatelné, aktuální a neustále doplňované. Na pomyslném stupni vítězů by pak tlačili dva – nejen učitel, ale hlavně žák.