První z letošních čísel čtvrtletníku Sprachnachrichten, který vydává Verein Deutsche Sprache (VDS) je věnováno celé fenoménu, který je stále aktuálnější nejen v Německu, ale týká se také stále naléhavěji všech v Evropě, tedy i nás. Zmíněný jev se v Německu nazývá Denglisch, u nás pak Czenglish…
Stále více Němců se bouří proti pronikání angličtiny do svého rodného jazyka. Podle ankety, kterou provedl časopis Spiegel (zdroj str. 2 výše zmíněného čtvrtletníku z ledna 2007) je zřejmé, že Němcům anglicismy v jejich řeči vadí. 66 procent respondentů si například myslí, že anglické výrazy jsou zbytečné, 74 procent pak tvrdí, že výrazy vzniklé smíšením (např. německé brainstormen, české hovorové “kólnout”, “čeknout”) je nutno odmítnout.
Werner Kieser, člen VDS a jednatel mezinárodní fitness firmy zachází ještě dál a zastává velmi zajímavý názor. “Denglisch prozrazuje nekompetentnost”, říká v úvodním nadpisu interview, které poskytl časopisu Sprachnachrichten. Tvrdí, že kdo neumí zprostředkovat svůj obor ve své rodné řeči, ten ho zcela dobře nepochopil.
Jaká je situace u nás? Stále více se nám vtírá do života angličtina. Jazyk jistě nutný pro všechny, kteří chtějí ve svém oboru něco dokázat. Je ale nutné ji používat za všech okolností? Je nutné mýt auto v “car wash” místo v obyčejné myčce aut? Opravdu nám chutná “coffee to go”, nebo si s sebou raději vezmeme dobrou kávu? Musíme nakupovat v “shopech”? Jistým argumentem bývá, že teď jsme se otevřeli světu a že cizinci by u nás nerozuměli nápisům. V žádném případě nepodporuji extrémní názory, co se jazyka týká. Když ale vyrazíme do světa, budou se tam s námi bavit česky? Možná v přímořských letoviscích, které se o prázdninách mění v české kolonie, ale rozhodně ne na západě a jihu Itálie, na jihu (a ostatně ani na severu ne) Francie, v Británii a Irsku budete muset mít štěstí na krajana a dokonce ani na severu Polska češtině nerozumějí, byť jsou naše jazyky velmi příbuzné.
Mluvme tedy správně česky (o tom, že to často neumíme svědčí “šílené” práce našich dětí z češtiny se spoustou chyb a komunikací typu SMS) a pak se naučme také cizí jazyk, lépe však dva i více. A když už se rozhodneme používat anglicismy, bylo by dobré znát také “zbytek nebo aspoň tu nezbytnou část toho jazyka” tak, abychom byli schopni komunikovat plynule i s cizinci.