Ačkoli si nutnost neustálého zlepšování jazykových znalostí uvědomuje naprostá většina lidí, čísla hovoří jinak – Češi se učí „intenzivně“ jazyky už osmnáctý rok, utrácejí spoustu peněz za materiály, učebnice a kurzy a přesto se angličtinou – nejrozšířenějším cizím jazykem – domluví stále pouze slabá čtvrtina české populace.
Důvodů, proč tomu tak je, může být několik a všechny jsou navzájem propojeny a souvisí spolu. Tím prvním je bezesporu „chronické začátečnictví“ Čechů. Odkojeni systémem výuky, která důsledně šlapala po jakékoli chybě a trestala nemilosrdně jakékoli odbočení od stoprocentní správnosti, se Češi rok co rok vrací do začátečnických kurzů, místo aby se posunuli výše a rozšiřovali své znalosti, zkoušeli nové věci. Zůstávají v začátečnických úrovních, opakují a opakují, protože “ještě neznají naprosto všechno bez chybičky, protože je lepší si všechno zopakovat od začátku“. Je to možná jednodušší způsob, protože se účastníci kurzů nemusí tolik učit, ale je to cesta do pekel, protože jejich základní množství vědomostí stagnuje, utápí se v psychologických bariérách strachu z toho, „že náhodou před cizincem udělám chybu“. Co na tom, že naprostá většina cizinců, pokud vůbec, hovoří česky naprosto otřesněji, než většina Čechů anglicky.
Tím se dostáváme k dalšímu problému. Aktivní mluvení, byť s chybami je vždy lepší než nemluvení vůbec. Jenže stále je tu dost škol, hlavně těch elementárních, které, místo aby odbouraly strach z mluvení, bazírují na gramatických jednotlivostech, hledají to, co žáci nebo studenti neumí, aby je vzápětí za to „potrestaly“ špatnou známkou. Stále se objevuje situace, kdy studenti umí bezchybně vyplnit gramatické cvičení, mají výbornou, ovšem v aktivním mluvení je převálcuje dokonale kdejaký sezónní pracovník, který se nechal „vhodit do vody“ aniž by se někdy zabýval vůbec myšlenkou na nějakou gramatiku.
Jistě gramatika je důležitá, je nutné vědět, jak a z čeho je věta stavěná, ale ať chceme nebo ne, jazyk je však především nástroj komunikace. Tím se dostáváme k dalším problému výše uvedené nemoci. Ještě i dnes se lidé místo jazyků mnohdy učí o jazycích. Nechme toto filologům a učitelům, kteří samozřejmě musí ovládat i další zákonitosti jazykového systému. Běžný účastník kurzu předpokládá, že jazyk bude umět po absolvování aktivně použít.
Další negativní stránkou výuky jazyků je, že spousta lidí nemůže nebo nechce jazyk aktivně používat. Je to chyba výuky, protože ta má mimo jiné vést i k tomu, aby v lidech vyvolala aktivní zájem o cizí texty, cesty do ciziny, styk s rodilými mluvčími. Ideální je pak vyjet za prací nebo za studiem přímo do ciziny. Nebojme se proto aktivně mluvit i když uděláme nějakou tu chybu a pokud jsme už absolvovali kurz pro začátečníky, rozhodně nastupme o úroveň výš.
Tím se dostáváme k dalšímu problému. Aktivní mluvení, byť s chybami je vždy lepší než nemluvení vůbec. Jenže stále je tu dost škol, hlavně těch elementárních, které, místo aby odbouraly strach z mluvení, bazírují na gramatických jednotlivostech, hledají to, co žáci nebo studenti neumí, aby je vzápětí za to „potrestaly“ špatnou známkou. Stále se objevuje situace, kdy studenti umí bezchybně vyplnit gramatické cvičení, mají výbornou, ovšem v aktivním mluvení je převálcuje dokonale kdejaký sezónní pracovník, který se nechal „vhodit do vody“ aniž by se někdy zabýval vůbec myšlenkou na nějakou gramatiku.
Jistě gramatika je důležitá, je nutné vědět, jak a z čeho je věta stavěná, ale ať chceme nebo ne, jazyk je však především nástroj komunikace. Tím se dostáváme k dalším problému výše uvedené nemoci. Ještě i dnes se lidé místo jazyků mnohdy učí o jazycích. Nechme toto filologům a učitelům, kteří samozřejmě musí ovládat i další zákonitosti jazykového systému. Běžný účastník kurzu předpokládá, že jazyk bude umět po absolvování aktivně použít.
Další negativní stránkou výuky jazyků je, že spousta lidí nemůže nebo nechce jazyk aktivně používat. Je to chyba výuky, protože ta má mimo jiné vést i k tomu, aby v lidech vyvolala aktivní zájem o cizí texty, cesty do ciziny, styk s rodilými mluvčími. Ideální je pak vyjet za prací nebo za studiem přímo do ciziny. Nebojme se proto aktivně mluvit i když uděláme nějakou tu chybu a pokud jsme už absolvovali kurz pro začátečníky, rozhodně nastupme o úroveň výš.