Každý projekt má být simulací životní nebo jiné praktické situace, protože student má mít možnost zkusit si nanečisto jakoukoli situaci, kterou pak může nebo zcela určitě zažije v rámci svého reálného života. Při výuce jazyků je taková simulace naprosto nutná, i když není zase až tak přelomovou myšlenkou. Jestliže během jazykové výuky probíhá modelování reálných situací, kdy studenti například simulují situace z reálného života a snaží se v tomto kontextu aktivně komunikovat a situaci vlastně „přehrávat“ jako herci témata jako ubytování, orientace ve městě, nákup, v restauraci apod.), co brání tomu tyto „hry“ rozšířit a udělat z nich komplexnější projekty.
Například nezkoušet pouze rozhovor, který proběhne při ubytování, ale v rámci projektu naplánovat celý výlet, zajistit ubytování, zjistit cestu, ceny atd. Zkusit vyrobit propagační prospekt hotelu, jídelní lístek restaurace, udělat průzkum okolí a zjistit atraktivní lokality apod. Zajistit jízdenku, informovat kolegy studenty o dalších možnostech.
Každý takový projekt by měl dodržovat jisté zásady, aby věrně odrážel skutečné situace, do kterých se pak studenti mohou opravdu dostat.
Projekt by tedy měl být orientován na reálný život a vycházet ze skutečných životních situací, samozřejmě v rámci zkušeností, které mají studenti. Měl by dát studentům možnost samostatně si určit priority a nechat je samostatně organizovat projekt a nést za něj zodpovědnost. Učitel pak vhodně motivuje, dohlédne, aby projekt skutečně odpovídal praxi a zkušenostem žáků a aby byl vhodně naplánován a postihl všechny dané aspekty. Vždy je třeba určit cíl a výstup z projektu a ty jasně definovat. Projektová práce je přínosná především svou nejednostranností, tzn., studenti zapojí všechny své smysly, učí se i sociálním dovednostem (kooperují, učí se i jeden od druhého, pracují týmově), dotýkají se i více disciplin (protože každá životní realita je vícerozměrná). Samozřejmě je třeba vybírat témata, která se pro projektovou výuku v dané skupině studentů hodí.
Z hlediska rolí žák – učitel dochází k prolínání a vystupování z těchto tradičních představ. Učitel se zbavuje svého monopolu na vedení hodiny, mění se trochu z role učitele do role jakéhosi moderátora nebo manažera – koordinátora, který vyučovací proces řídí. Takové roli se spousta učitelůještě musí učit a čím dříve ji zvládne, tím lépe. Žák vystupuje ze své tradiční pasivní role posluchače a stává se aktivním článkem – připravuje, koordinuje, aktivně vyhledává, sestavuje, prezentuje, učí se týmové práci.
V jazykové výuce je stejně jako v jiných předmětech projekt nezastupitelný, protože má vždy cíl, umožňuje aktivní komunikaci a práci s autentickými texty, do výuky je vtažen reálný svět se skutečnými situacemi, které lze prožít, umožňuje samostatné činnosti, studenti se učí prezentovat a být odpovědní za své výstupy a spolupracují.
Projekty mohou mít velmi atraktivní podobu – může vzniknout poster s fotografiemi a texty, zpravodaj v cizím jazyce, reportáž o výletu, sbírka receptů z cizí země, e-mailový dopisovací projekt, mezinárodní projekty s partnerskými školami (společné stránky na internetu, společné školní noviny). Možností je mnoho a v podstatě každé vyučovací téma může být zpracováno projektovým způsobem.