Interkulturní náhled

strecosa / Pixabay

Důležitou a nezbytnou součástí každé výuky jakéhokoli jazyka musí být i blok interkulturních odlišností mezi zvyklostmi obou jazykových oblastí. Ne všechno, co my chápeme jako obvyklé a vhodné, je chápáno stejně jinými národy. V dnešní době je to čím dál aktuálnější. Výuka jazyka se tak stává širší disciplínou, která se musí opírat o poznatky z oblasti interkulturní psychologie. Lektoři a vzdělávací agentury si toto hledisko již doufejme plně uvědomují.
Nejde jen o ty znalosti, které si přinášejí studenti ze své výuky ve školách, protože ty se týkají většinou jen svátků a obvyklých oslav, ale o poznatky o zvycích a chování během každodenního života. Jde o to vědět například, co v dané zemi snídají, jak se zdraví, vítají, jak často si třesou rukou, čím zahajují rozhovor, o čem v žádném případě nehovořit, případně co je naopak pro běžnou konverzaci obvyklé. Při obchodních schůzkách je také důležité vědět, jaké zpoždění je ještě přijatelné (to se samozřejmě týká cizího hostitele, my se zpozdit nesmíme) nebo jak dlouho se obvykle vyvíjí jednání, než dojde ke konkrétnímu rozhovoru nebo uzavření obchodu, jaký dárek případně hostiteli přinést, co v dané zemi při jednání oceňují apod. Tyto znalosti je třeba přinést a vložit do výuky již do začátku a pracovat s nimi, rozšiřovat je a neustále na ně upozorňovat a připomínat je. Jedině pak může dojít ke zvládnutí obou stránek komunikace – jazykové i kulturní.