Book a Call

Edit Template

Neznalost jazyků – překážka mobility

Podle studie zpracované společností PwC (zdroj: Elektronický newsletter HRM line měsíčníku HRM vydávaného nakladatelstvím Economia z 5. 1. 2007, číslo 1) je neznalost cizího jazyka jednou z hlavních překážek větší mobility pracovních sil v Evropě. Studie uvádí ještě i další důvody „nemobility“ pracovních sil, povšimněme si ale pouze neznalosti jazyka. Jako výjimka jsou uváděny pouze skandinávské země, Anglie a Irsko.

U posledních dvou jmenovaných to zase takové překvapení není, protože oním nyní preferovaným a pro obchod a zaměstnání potřebným jazykem je angličtina – tedy mateřský jazyk Angličanů i Irů. Ve skandinávských zemích je ale angličtina přirozeně cizím jazykem. Před nedávnem měl autor článku možnost na jednom semináři poznat školský systém Švédska, stejně jako možnost hovořit s lidmi (učiteli) ze základní školy ve švédském Maleviku. Srovnejme tedy, jak vypadá přístup k výuce cizího jazyka tam a u nás.

Ve Švédsku mají cizí jazyk děti už téměř od začátku školní docházky (to se doufejme brzy změní i u nás, protože nová koncepce školství přináší výuku prvního cizího jazyka už od třetí třídy). Na zmíněné švédské škole není možné, aby učitel jazyka nebyl pedagog s příslušným vzděláním a kvalifikací – zajímavé je i to, že při přijetí do pracovního poměru zajímá ředitele školy i to, jaké výsledky měl dotyčný během studia, jak se průběžně vzdělává atd., a to vše hraje roli při určování výše platu.

V Česku je vše jinak a nezřídka se objevuje situace podobná té, kterou prožil autor sám – při ucházení se o místo učitele němčiny byl velmi zaražen poznámkou ředitele „vy jste dokonce aprobovaný němčinář“. Většinou stačí, aby učitel „měl papír“ a někdy ani to nemusí být. Bohužel stále u nás učí i učitelé, jejichž jedinou kvalifikací je to, že pobývali v dané zemi například jako au-pair. Netvrdíme, že takovýčlověk nemůže být dobrým pedagogem, zastáváme však názor, že je nutné znát jazyk i trochu teoreticky a proniknout do jeho struktury, aby pedagog byl schopen říci studentům, proč to tak funguje a poradit i nejrůznější „oslí můstky“ a finty k efektivnějšímu zvládnutí jazyka. I když tedy hlavní je vždy praktický výstup a schopnosti vyjádřit se.

Švédské děti mají ale narozdíl od našich ještě jednu výhodu – i ve švédské televizi běží spousta pořadů pro děti ( a nejen pro ně) v angličtině, bez dabingu nebo titulků. Právě toto považujeme za velmi přínosné, protože praktický náslech výslovnosti, vyjadřovacích prostředků a možnost mít je podpořeny i obrazově (nehledě na to, že dětské pořady jsou velmi jednoduché na pochopení) je velmi velmi vhodný.

Děti si tak odmala zvykají velmi přirozenou formou na komunikaci v cizím jazyce a všechny psychologické bariéry, které by pak mohly bránit komunikaci tak možná ani nevzniknou a pokud ano, velmi rychle zmizí. Dítě opouštějící základní školu si pak nese do dalšího studia schopnost bez problémů číst i komunikovat v jiném jazyce než mateřském. Výuka na zmíněné škole je přísně komunikativně zaměřená, tzn., že důležitý je výstup a schopnost aktivně mluvit. Že přitom vznikne nějaká ta chyba? Nevadí, je třeba se domluvit s cizincem a mít schopnost opsat to, co chci v případě, že neznám potřebné slovíčko. Chyby učitelé samozřejmě hodnotí a opravují, nedělají z nich ale hlavní měřítko pro hodnocení – důležité je, aby se děti nebály aktivně komunikovat.

Toto však není u nás ještě zdaleka ne všude samozřejmé. Jazyky na základních školách (kde dítě získává první vztah k cizímu jazyku, což je velmi důležité) učí nezřídka učitelé starší, kteří ještě bazírují na množství probrané gramatiky a cvičeních, místo aby nutili děti aktivně mluvit. Děti pak umějí vyjmenovat „všechny předložky“ jak jdou za sebou, doplní je dobře do cvičení v učebnici, mají-li je však použít v praktické promluvě, selhávají, protože nejsou zvyklí použít nacvičené prakticky, nerozumějí promluvě rodilého mluvčího atd. Taková výuka je pak zbytečnou ztrátou času, protože o čem jiném je výuka cizího jazyka než o tom, použít ho co nejvíce a co nejpřirozeněji při aktivním mluvení, případně studiu autentických materiálů?

Když se všechny tyto elementy sečtou, vychází z nich to, že skandinávské děti mají vůči našim náskok minimálně pět šest let ve výuce cizího jazyka. Pět nebo šest let ale znamená, že minimálně o tuto dobu déle mohou studovat materiály v cizím jazyce a aktivně mluvit. Podíváme-li se na celou problematiku očima technologického a informačního rozvoje, který za šest let může nastat, vychází nám obrovský odborný náskok těch, kteří se učí cizí jazyk dříve a nejsou tak odkázáni na to, až novinku někdo přeloží a přinese k nám, jsou totiž schopni si o nové myšlence, technologii nebo metodě přečíst nesrovnatelně dříve a využít ji tak ve své práci i svém osobním rozvoji.

Nevymlouvejme se tedy na jistou konzervativnost Evropanů (a tedy i Čechů) v jejich vztahu ke stěhování za prací nebo evropské nutnosti „zapustit někde trvale kořeny“. Existuje spousta ve světě dobře zapsaných Čechů, kteří jazyk umějí a využívají ho při své seberealizaci a práci. Udělejme proto vše, abychom se jazyky učili opravdu prakticky a komunikativně a brzy se za prací začneme stěhovat i my.

Subscribe For Newsletter!

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit.
Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
You have been successfully Subscribed! Ops! Something went wrong, please try again.

© 2023 Created with Royal Elementor Addons