„Překvapuje mě, že je rodilý mluvčí u závěrečných testů už v kurzu začátečníků“, prohlásil jistý personalista, když se přišel podívat na závěrečné testování účastníků firemních jazykových kurzů. A proč ne?
Zaběhnutou praxí je, že se rodilý mluvčí nasazuje až do kurzů pokročilých. Tedy de facto v době, kdy jeho příchod nemusí být už tak významným přínosem. Účastníci jsou zvyklí komunikovat, znají určité kvantum gramatiky, slovní zásoby a mají už i určitou praxi v aktivním mluvení. Příchod rodilého mluvčího do tohoto stadia přirozeně svou váhu má, protože díky jeho účasti se stává z kurzu trénink komunikačních dovedností. Toto je jistě v pořádku, ale z hlediska firmy, která kurz hradí, nemusí být vždy ochota toto „šperkování“ znalostí platit.
Primární potřebou firmy je dostat co nejrychleji své zaměstnance na základní aktivní komunikativní úroveň, odbourat psychologické bariéry zaměstnanců v komunikaci se zahraničními partnery a probudit jejich vnitřní motivaci k dalšímu vzdělávání. Zkušenost autora tohoto článku ukazuje, že je-li přítomen rodilý mluvčí v kurzu od úrovně začátečníků, velmi brzy se rozplývají bariéry účastníků, které by bránily jejich aktivní komunikaci. Přirozeně není nutné, aby rodilý mluvčí působil v hodinách stále, vhodná a nutná je jeho přítomnost vždy po určitém bloku probraného učiva, kdy účelem jeho přítomnosti je procvičit čerstvé znalosti v praxi. Mám na mysli kvalifikovaného mluvčího, který má pedagogické vzdělání.
Vstupy rodilého mluvčího do hodiny by měly být organizovány po konzultaci s lektorem českým, který je kmenovým vyučujícím v kurzu. Platí přitom, že čím častější je příchod rodilého mluvčího, tím lépe. Výsledkem totiž je, že účastníci kurzů si postupně od nejnižší znalostní úrovně zvykají na přirozenou komunikaci s cizincem a odpadá tak nebezpečí selhání v praxi. Mnohdy totiž účastníci mají velmi dobré teoretické znalosti, jsou schopni komunikovat se svým českým lektorem a pak najednou přijde telefonát z ciziny, mail nebo návštěvy obchodního partnera a komunikace selhává z důvodu neschopnosti odbourat strach z komunikace a psychologickou bariéru při komunikaci s opravdovým cizincem. Takové selhání může mít pak fatální vliv a může vést až k tomu, že účastníci nekomunikují, protože mají strach, že neřeknou něco správně a cizinec jim nebude rozumět. Případně se těmto situacím vyhýbají úplně. Což přirozeně není v zájmu zaměstnavatele.
Vraťme se tedy k situaci popsané na začátku tohoto textu. Reálným výstupem našeho nasazování rodilého mluvčího do hodin začátečníků a u jejich zkoušek bylo, že již lidé s minimálními znalostmi odbourali strach a s vyučujícím opravdu aktivně komunikovali. Nezřídka i po ukončení hodiny v méně formálním prostředí. V případě zkoušek v těchto kurzech nám nikdy nestačil vyhrazený čas, protože zájem o aktivní komunikaci s rodilým mluvčím byl větší a účastníci měli potřebu říci mu co nejvíce.